Lịch sử Việt Nam giản yếu

GS. LƯƠNG NINH (chủ biên)

NXB Trính trị quốc gia, Hà Nội 2000.

15. KAPITOLA: BOJ ZA NEZÁVISLOST A SVOBODU (VIETNAM 1930 – 1945)

I. Revoluční hnutí 1930 – 1931 s vrcholem Sovětů Nghệ Tinh

465

Světová ekonom. krize 1930 – 31.

Jen v Tonkinu 1931 25.000 dělníků bez práce, 2-3x zvýšení daní a poplatků

466

Právě v době krize protifr. hnutí sílilo. Právě v této době vznikla KS VN v únoru 1930.

Tehdy vypuklo povstání v Yên Bái a bylo poraženo.

Demonstrace: březen 1930 5.000 dělníků z kaučukové plantáže v Phú Riềng, duben 1930 4.000 dělníků přádelny Nam Định, duben 1930 dělníci továrny Ba Son, tovarny na vlaky Vĩ An, ič horníci, továrna na zápalky v Bên Thuỷ.

1. 5. 1930 KS VN rozžehla hnutí po celé zemi: popis kde kontrétně až do str. 467

467

Hnutí pokračovalo, od června do srpna 1930 po celé zemi vypuklo 121 bojů (Tonkin 17, Annam 82, Kočinčína 22), z toho 22 byly boje dělníků a 95 rolnická povstání, 4 boje jiných pracujících tříd.

468

Během června a července 1930 v Nghệ Anu vypuklo 11 velkých protestů, jichž se účastnilo přes 12 tisíc lidí.

12. 9. 1930 boj zesílil. V Hưng Nguyên povstalo přes 20 tisíc rolníků, spojilo se s rolníky z Nam Đàn s cílem reagovat na stávku dělníků v Bên Thuỷ. Lidé zpřátelených provincií se spojili a táhli na město Vinh, celkem 30.000 lidí, průvod dlouhý 4 km. Fr. letadla je bombardovala, zemřelo 174 lidí. Další den při pohřbu obětí bylo letadly zabito dalších 43 lidí, tj. celkem 217 zabito, 125 zraněno, 277 domů shořelo za 2 dny. Zcela zničeny dvě vesnice.

469

Ve vesnicích KS VN zakládala Sověty. Vznikly během krátké doby v dubnu a květnu, ale hned projevili revoluční povahu, přinést právo na vládu do rukou lidu. Po povstání v září 1930 fr. imperialisté umístili mnoho vojáků a agentů do oblasti Vinh – Bên Thuỷ, kde bylo centrum sovětů. To jim uškodilo.

II. Nový revoluční boj po bílém teroru Francie (1932 – 1935)

1. Nová politika Francie a revoluční hnutí VN

470

I po potlačení povstání fr. politika krutá. Během let 1930 – 1931 Francouzi zahájili 21 x korunní soud, soudilo 1.094 případů, z nichž bylo 164 rozsudků smrti, 114 rozsudků trestných prací na doživotí a 420 rozsudků k deportaci.

471

1932 – 1935 povstání dělníků a rolníků stavící železnici, v tiskárně.... atd. proti daním.

472

Začátkem 1934 s pomocí Kominterny bylo založeno zahraniční velení KS IČ v čele s Lê Hồng Phongem. Ve skutečnosti toto velení plnilo funkci dočasného ústředního výboru strany.

2. Druhý sjezd KS Indočíny v březnu 1935

2. sjezd KS rozhodl: organizace KS sice obnoveny, ale síla strany ještě nerozvinuta; řemeslníků a dělníků všude stále málo, systém strany není ještě úplně jednotný, spojení mezi úrovněmi strany není pevné.

Sjezd stanovil 3 hl. povinnosti strany – krátkodobé: upevnění a rozvoj strany, využití širokých mas a boj proti imperialismu.

473

ÚV strany měl v době sjezdu 13 členů: Lê Hồng Phong, Hà Huy Tập, Phùng Chí Kiên, Hoàng Đình Giong. UV jednomyslně jmenoval Nguyễna Ái Quốca zástupcem KS IČ v kominterně.

Na tomto sjezdu důležité: obnovení organizačního systém až do jednotlivých oblastí v zemi i v zahraničí=nutná příprava pro nové období boje.

Nedostatek sjezdu: neuvědomoval si novou situaci, nechápal dosah nebezpečí fašismu ve světě a nové možnosti boje proti fašismu, proti kolonialistům, žádat svobodu, jídlo a šaty, mír. Tento nedostatek byl odstraněn při rezoluci 7. sjezdu kominterny a rezoluci UV KS IČ v červenci 1936.

III. Profrancouzské hnutí za svobodu a demokracii (1936 – 1939)

Ekonomická krize 1929 – 1933 vyostřila společenské rozpory v kapitalistických zemích, revoluční hnutí lidových mas všude sílilo.

474

Kapitalisté v mnoha zemích chtěli nalézt východisko z této krize založením fašistického systému. Fašist. systém N, It, Jap. spolu s několika zeměmi jako F, Šp atd. se stal velkou hrozbou pro mír a mezinárodní bezpečnost.

Hrozba fašismu→Kominterna 7. sjezd v Moskvě v červenci 1935 stanovil, že bezprostředním nepřítelem světového lidu není imperialismus obecně, ale fašismus. Sjezd vyhlásil program pro vytvoření lidové fronty, aby národy soustředily svou moc proti fašismu a proti hrozící válce.

V 1936 Francouzská lidová fronta (FLF), která tvořila jádro KSF, uspěla ve volbách do parlamentu a vytvořila vládu národní fronty. Politika této vlády byla liberální a demokratická, některá opatření se vztahovala i na všechny kkolonizované národy. Toto vítězství vytvořilo výhodné podmínky pro volání po právech na svobodu, bohatství/blahobyt lidí a demokracii všech národů fr. koloniální říše včetně VN.

Ve VN se důsledky hospodář. krize stále prohlubovaly nejen mezi pracující třídou, ale také mezi středními a malými kapitalisty a statkáři. Mezitím ič mocnáři pokračovaly ve vysávací politice a terorizovali hnutí masového boje.

Vlivem změn ve F se změnily také některé věci v ič vládě, změnila se její politika, bylo propuštěno několik polit. vězňů. Propuštění se snažili co nejrychlěji vrátit ke svým

475

aktivitám. S tím se obnovily revoluční síly.

VN následoval politiku kominterny. Na 1. sjezdu UV KS IČ byli za bezprostředního nepřítele označeni nikoliv fr. kolonialisté, ale reakcionářští fr. kolonialisté a jejich posluhovači, kteří jsou proti politice Fr. lidová fronty v koloniích. Tehdy sjezd rozhodl odložit dočasně slogany „Svrnout fr. imperialisty, zcela samostatná IČ“, „Konfiskovat půdu statkářů a rozdělit ji mezi lid“ a vyhlásil slogany proti fašismu, kolonialist. reakcionářům a jejich posluhovačům, boji proti imperialismu, za svobodu, blahobyt, ...

Sjezd dále vyhlásil program založení Jednotné národní fronty proti imperialismu IČ a ta se v březnu 1938 změnila na Jednotnou demokratickou frontu IČ (Mặt trận thống nhất dân chủ Đông Dương), jež sdružovala všechny vlastenecké, demokratické a pokrokové síly, které se chopili povinnosti bojovat za ič národ a ochraňovat světový mír. Co do formy a metody využívány legální i pololegální možnosti, masové i poloveřejné podoby, aby mělo hnutí širší dosah a pevnější organizaci atd.

Program KS odpovídal naléhavým přáním mas→sílení hnutí.

V půlce roku 1936 vyslala vláda Fr. lidová fronty misi

476

aby prozkoumala situaci v IČ.

Pro začátek hnutí KS IČ založila výbory sjezdu IČ, aby zjistil očekávání mas. Tyto výbory zakládány všude. Lidé pořádali setkání a schůze, na nichž diskutovali o „přání/nadějích lidu/národa“ (dân nguyện)→politika,aby Fr. lidová fronta vrátila svobodu polit. vězňům, právo na 8hodinovou prac. dobu, právo na placenou dovolenou v roce pro dělníky, zlepšení životních podmínek lidu...

Poč. 1937 u příležitost přivítání vyslance FLF Justina Godarta (1. 1.1937) a přivítání nově jmenovaného gen. guvernéra IČ J. Brévié (leden – únor 1937) pod velením KS se sešel lid z celé země, zejména dělníci a rolníci, aby projevil svou sílu a předesl “očekávání lidu”.

Při této příležitosti hlásali jednotl. třídy své požadavky: dělníci – prac. podmínky atd., rolníci – snížení renty atd.

477

Masy se projevovaly silně – hlavně ve městech, dolech a plantážích Saigonu, Hanoje, Hải Phòngu, Hòn Gai, Cẩm Phả, Vinh – Bến Thuỷ. Hlavně dělníci v dolech Hòn Gai – stávka v listopadu 1936 a dělníci želez. trati v Trường Thi v červenci 1937.To spojilo věšechny železn. dělníky IČ. V mezinárodní den práce 1. 5. 1938 25.000 lidí v Hanoji.

Zakládány společnosti Hội Ái hữu, Nghiệp đoàn. (VN-SSSR přátelství)

Mimo toho mnoho časopisů KS IČ, Fronty: Tiên phong, Dân chúng, Lao động, Bạn dân, Tinh tức, Nhành lúa atd.

V letech 1937 – 1938 KS IČ využívala také legálních možností v podobě účastí ve volbách do místního zastupitelstva v Kočinčíně, do lidového zastupitelstva v Tonkinu a Annamu, do hospodářské a finanční komory IČ. Členové strany a fronty. Zpřístupnění prac. příležitostí a vzdělání masám, odhalilo reakční politku fr. kolonialistů.

478

Od konce 1938 politka FLF v čele s Francouzskou socialistickou stranou směřovala stále více doprava. Pod tímto vlivem fr. kolonialisté v IČ začali zas potlačovat revoluci, zakázali masové boje, trestali účastníky hnutí, a tak činnost hnutí upadala, až jej ukončilo vypuknutí 2. sv. války v září 1939.

1936 – 1939 legální demokratické hnutí národa, velké hnutí. Díky mnoha příležistem se shromáždul lid a zákonnou formou projevil své požadavky→toto v koloniích velmi vzácné.

IV. Období lidového osvobozeneckého (1939 – 1941)

2. sv. válka – N a fašismus útok na F, nástup fr. reakční vlády, která přisluhovala N (červen 1940). Na DV jap. fašisté překročili vn-čínskou hranici.

479

Fr. kolonialisté v IČ se obávali, že to podnítí revoluční hnutí ič národů a k tomu hrozilo, že IČ padne do rukou jap. fašistů. Proto fr. kolonialisté vedli válečnou politiku, pracovali na fašizaci systému a přitom potlačovali revoluč. hnutí. Vydán příkaz k „všeobecné mobilizaci“ (tổng động viên), vyhlášena politika „řízeného hospodářství“ (kinh tế chỉ huy), aby zmobilizovali všechny síly ič pro mezinárodní válku. Život ič národů omezen do krajnosti, přitom fr. kolonialisté politika dohody s Jap., spojili své ruce s Jap., aby mohlo rozšířit svou agresivní válku.

22. 9. 1940 jap. armáda vstoupila do Lạng Sơn, bombardovala Hải Phòng a vylodila se v Đồ Sơn. Francouzi se postavili Jap. v Lạng Sơn. Pak Jap. postupně zasahovalo do fr. autority a přimělo F podepsat jednu smlouvu za druhou, aby se IČ strala jejich kolonií a válečnou základnou.

Při té příležitosti Jap. získalo výhody ve vlastnictví půdy a kapitalismu Vietnamců, kteří jim posluhovali. Tito se skrývali pod pláštíkem politických stran (Đại Việt, Phục Quốc...), pod rouškou náboženství propagovali japonskou civilizaci a moc.

Ho Či Min: když na podzim 1940 přišli jap. fašisté a zaútočili na IČ,..... fr. kolonialisté padli na kolena a vzdali se, naši zemi otevřeli Japoncům. Od té doby náš národ nesl dvojí řetězi: fr. a jap. (citát)

480

Jap. fašisté okupovali IČ, zatímco fr. kolonialisté byli stále u moci, vládli Vietnamcům a sloužili Japoncům.

F IČ musela dodávat Jap. mnoho surovin, zásob, potravin, peněz atd. Fr. zvýšili daně a z rolníků všelikakými způsoby nutili, aby místo rýže pěstovali jutu, bavlnu, olejniny a opium pro Japonce, nutili výrobce zásob a potravin, aby je prodávali za nízkou cenu, aby si udělali zčásti zásoby na válku a zčásti je dodávali Japoncům.

Hlavně vesničané neměli co jíst, ale oni používali rýži na výrobu alkoholu namísto benzínu, pálili rýžové sazenice (thóc=paddy) místo uhlí pro provoz elektrárny v Kočinčíně, otevřeli herny v Lạng Sơn, Móng Cái, Hà Giang, Chợ Lớn..., aby olupovali a ožebračovali lidi.

Nejvíce trpěli dělníci a rolníci. Pracovní doba dělníků byla zvýšena z 10 na 12 hodin, zboží na trhu bylo málo, životní náklady vzrostly, platy poklesly.

481

Mnoho dělníků propuštěno. Rolníci trpěli v důsledku politiky přivlastňování půdy a zvyšování daní. Malí živnostníci také trpěli přímo či nepřímo: mnoho žáků, studentů muselo přestat studovat, mnoho inteligence a funkcionářů přišlo o úřad, snížili jim plat. Mnoho maloobchodníků přišlo o zákazníky, nemohlo najít uplatnění pro své zboží, mnoho malovývozců stagnovalo.

Kapitalist. třída národa byla také poškozena „řízenou ekonomikou“ v době fr. boje a také politikou protěžováné jap. firem. Mnozí zkrachovali nebo byli poškozeni soutěžením fr.-jap. kapitalistů. Malí a střední statkáři trpěli politikou loupení půdy, zvyšováním daní a odkupem sklizně za nízkou cenu.

Tak všechny společenské třídy vn národa s výjimkou přisluhovačů imperialismu, velkostatkářů a compradorů byly ovlivněny politikou reakčních kolonialistů a svět. válkou→víceméně všichni protifašistický postoj proti fr.-jap., revoluční cítění, za osvobození národa.

Na základě této situace 6. sjezd UV KS IČ listopad 1939 si stanovil za hlavní bezprostřední cíl boj proti jap. a fr. fašistům a jejich posluhovačům, úplnou nezávislost VN, osvobození národa a vládu lidu, další cíle (včetně znárodnění půdy...) musí být dočasně odloženy. Namísto sloganu „revoluce půdy“

482

slogan „proti vysoké rentě“, „proti vysokým úrokům“.

6. sjezd strany založil Jednotnou národní frontu IČ proti imperialismu namísto Demokratické fronty IČ, aby sjednotil více společenských vrstev, více národů a pokrokových vlastenců v revolučním boji.→ povstání v Bắc Sơn, Nam Kỳ a Đô Lương.

Povstání Bắc Sơn 27. 9. 1940

V noci 22. 9. jap. armáda postup na Lạng Sơn, fr. vojsko poraženo, ustupovalo přes Bắc Sơn. Toho využili místní Vietnamci, sebrali Francouzům zbraně, aby bojovali sami, rozpustili nepřátelskou vládu a založili si revoluční vládu 27. 9. 1940. Ale pár dní nato fr-jap dohody, Francouzi se vrátili a potlačili vzpouru, zabili bojovníky, zapálili domy a uloupili jejich majetek.

Pod vedením oblastních poboček KS IČ lid bojoval dál, díky tomu založeny vojenské základny. Lid. masy vstupovaly do revolučních armád, vznikaly gerily spolu se základnou v Bắc Sơn=první revoluční základna proti Fr. a Jap. v dalšímk období Việt Minh.

483

Povstání v Kočinčíně 23. 11. 1940

Siam (Thajsko) s pomocí Jap. využilo toho, že F byla v Evropě poražena a slabá v IČ, a vyvolalo konflikt na hranici s Kambodžou a Laosem. Na obranu proti tomu Francouzi tam na frontu nahnali vn vojáky, aby za ně zemřeli (listopad 1940). Vn lid a hlavně vn vojáci byli nespokojení a nabití touhou po boji. Situace byla tak naléhavá, že přiměla KS v Kočinčíně k rozhodnutí o povstání, ač k tomu neměla svolení UV. Příkaz odložit povstání od Đảng ngoài Bắc přišel pozdě. Před plánovaným dnem povstání bylo několi kádrů zatčeno, plán byl vyzrazen a Fr. hledali způsob, jak zakročit. Přesto ale povstání nakonec vypuklo podle plánu v nocei z 22. na 23. 11. 1940 ve všech provinciích Kočinčíny. Srovnalo se zemí mnoho agresorových pozic, ničilo úřady nepřátelské vlády, zakládalo lidové úřady a revoluční tribunály v mnoho oblastech.

Fr. kolonialiste použili mnoho barbarských prostředků k potlačení povstání. Jejich letadla bombardovala lid v místech povstání, použili dráty ke svázání mnoho lidí dohromady, nechali je smažit na slunci, dokud nezemřeli, nebo je topili v moři. Chytili několik tisíc vlasteneckých bojovníků, popravili (zastřelili) několik bojovníků KS jako: Nguyễn Văn Cừ, Nguyễn Thị Minh Khai...

KS značně poškozena, mnoho kádrů se tajně stáhlo do lesů a čekalo na příležitost.
Vojenská vzpoura v Đô Lương 13. 11. 1941

Lidové revoluční hnutí bylo ovlivněno vn vojáky ve fr. armádě. V Nghệ Anu byli vojáci velmi nespokojení, protože byli odvedeni do Laosu, aby Fr. nabíjeli zbraně proti Thajsku.

484

13. 1. 1941 pod velením Đội Cunga (Nguyễn Văn Cung) povstali vojáci posádky v Chợ Rạng (Thanh Chương - Nghệ An). Večer toho dne dobyly vojenský bod Đô Lương, pak nasedli do aut a táhli na Vinh a spolu s tamními vojáky měli v úmyslu vybít město. Plán jim nevyšel. Francouzi chytli Đội Cunga a popravili jej spolu s jeho dalšími 10 soudruhy ve Vinh. Mnoho dalších bylo odsouzeno k nuceným pracem nebo do exilu.

Vzpouru v Đô Lương zorganizovali vlastenečtí vn vojáci ve fr. armádě. Všechna tři povstání vypukla v době, kdy byli F ještě silní, revoluční síly nebyly dostatečně organizované a opatrné, a taky byla poražena. Přesto ale ovlivnili situaci v zemi, pozvedli hrdinského ducha lidu, snížilo to počet příznivců F, varovalo to jap. fašisty, kteří právě vstoupili na půdu IČ.

Všechna tato povstání lekce pro KS.

5. Příprava ozbrojeného povstání k uchopení moci 1941 – 1945

1. Nguyễn Ái Quốc se vrací do země, aby se chopil přímého velení

28. 1. 1941 po 30 letech hledání cesty k záchraně vlasti se Nguyễn Ái Quốc vrátil do vlasti.

485

Pắc Bó (Hà Quảng – Cao Bằng) bylo poprvé zvoleno za místo revolučního velení.

Po návratu do vlasti Nguyễn Ái Quốc (NAQ) se připojil k organizování lidu, přípravám pro 8. sjezd UV KS, který se konal v květnu 1941 v Pắ Bó, který řídil NAQ. Pokračoval v programu 6. sjezdu UV KS, ale zdůraznil ještě více osvobození lidu, aby se chopil moci, a vyřešení otázky národa v rámci celého VN, Laosu, Kambodže, aby se v každé zemi založila jednotná lidová fronta. Ve VN to byl Việt Nam độc lập đồng minh (Liga za nezávislost VN, Việt Minh), jež byl založen 19. 5. 1941, který zahrnoval všechny masové organizace, přijal jméno Hội cứu quốc (Společnost pro záchranu vlasti), jež spojovala všechny vlastence bez rozdílu, chudé, boharé, mladé, straré, bez ohledu na náboženství, politického směru, všichni spolu žádali osvobození národa.

Centrum příprav povstání při vhodné příležitosti byla celá KS, celý lid.

Koncem roku po porážce povstání v Bắc Sơn na základě programu KS část ozbrojených sil přešla založit gerily, pak gerilové jednotky sjednotila v đội Cứu quốc quân působící v základně Bắc Sơn – Võ Nhai. Záchranné jednotky vlasti vedli partyzánskou válku po 8 měsíců (od července 1941 až do února 1942), pak se rozptýlily do mnoho oblastí, aby organizovali a postupovali v propagandě, zakládali politické úřady mezi lidem v provinciích Tuyên Quang, Thái Nguyên, Lạng Sơn.

Tehdy byl Cao Bằng nazýván hlavním centrálou činnosti založení

486

Hội cứu quốc ve frontě Viet Minh. Do roku 1942 byla Společnost záchrany ve všech 9 horských okresech Cao Bằngu, přičemž tři celé okresy, tj. všichni lidé v těchto okresech, bylo členy Viet Minh provincie Cao Bằng a byl založen výbor Việt Minh, který dočasně spojil provincie Cao Bằng, Bắc Sơn a Lạng Sơn.

Mezitím se kladl zvláštní důraz na zakládání politických sil mezi rolníky a měststkým obyvatelstvem. KS nesnižovala spolupráci mezi všemi společnskými třídami jako studenty, inteligencí, maloburžoazií a usilovala o jejich zapojení do Záchranné fronty. V roce 1943 KS přednesla Základy pro VN kulturu a založila Văn hoá cứu quốc Việt Nam (koncem 1944) a Vietnamská demokratická strana Đảng Dân chủ Việt Nam se připojila k frontě Viet Minh (červen 1944). KS také měla v programu činnost vn vojáků ve fr. armádě a využívala i cizince v IČ s protifašist. cítěním.

V půlce 1944 situace ve světě i ve VN byla slzavá, což bylo pro revoluci výhodné. Na tomto základě 7. 5. generální výbor Viet Minh vydal pokyn všem třídám, aby se připravili k povstání, volal k lidu „Nakupte zbraně, hoňte společného nepřítele“. V říjnu 1944 HCM zaslal dopis všem krajanům: „Už se blíží den, kdy budou agresoři zničeni.... Příležitost pro náš národ nestane už za rok nebo rok a půl. Čas nečeká, musíme jednat rychle.“

Na základě pokynú UV KS a HCMova pověření 22. 12. 1944 Võ Nguyên Giáp

487

založil Đội Việt Nam Tuyên truyền giải phóng quan (Armed Propaganda Brigade for the Liberation of Vietnam), která zahrnovala 34 bojovníků v lesích horské oblasti Nguyên Bình – Cao Bằng. Poté tato jednotka postavila vojsko, přidala se k Viet Minh a spolu vítěžily. Spolu dobyly vojen. body Phai Khát a Nà Ngần (Cao Bằng) ve dnech 25. a 26. 12. 1944.

Tato jednotka spojovala politiku s vojenstvím, zakládala revoluční základny a rozšířila základy v oblasti Cao-Bắc - Lạng. V Thái Nguyênu jednotka dobyla mnoho vítězství a koordinovala s lidmi, kteří zakládali vládní úřady na několika místech.

2. Boj na poli kultury a myšlení

KS bojovala proti otravě reakční kulturou a myšlením japonské a franckouzské antivědě. Pod vedením KS a Viet Minhu rozvinula bohatou kulturní a myšlenkovou propagandu – pokrokovou, vědeckou, revoluční.

Jednou z jejích zbraní byl tisk. NAQ a KS se neustále zajímali o tisk, postupně vznikaly noviny KS a Viet Minhe.

488

Noviny: Giải phóng, Cờ giải phóng, Chặt xiềng, Cứu quốc, Việt Nam độc lập, Bãi sậy, Đuổi giặc nước, Tiền phong, Kèn gọi lính, Quân giải phóng, Kháng địch, Độc lập...

Prodávaly se veřejně ve všech oblastech

1943 KS vydala „Základy vietnamské kultury“ – proti-fr-, proti-jap. Nová vn kultura lidová a demokratická.

489

V červnu 1944 vznikla Vietnamská demokratická strana (Đảng Dân chủ Việt Nam) a připojila se k Viet Minh.

6. Vrchol protijaponského odboje a srpnová revoluce

1. Japonsko svrhlo Francii, jap. politika po státním převratu

Konec 1944 a zač. 1945 se blížil konec 2. sv. v. Německo bylo poraženo, F osvobozena. Padla Pétainova vláda a k moci se dostala vláda de Gaulla.

Fr. kolonialisté využili této situace a připravovali plán, aby obnovili svou moc v IČ, když spojenci postupovali v boji s Jap. Jap. ale nadále vycházelo s Francouzi v IČ dobře, ale čekali na svou příležitost.

9. 3. 1945 kdy bylo Jap. téměř poraženo, byli nuceni svrhnout Francouzse, aby se vyhnuli tomu, že by je Fr. porazili, jakmile se spojenci vylodili. Fr. kladli jen slabý odpor a vzdali

490

se pouze po jednom dni a něco. I poté Jap. chránili několik fr. z polit. správy, ale všechny úřady byly předány Japoncům (gen. guv., guvernér, nejvyšší rezident...). Gen. guvernér byl nahrazen jap. nejvyšším poradcem (cố vấn Tối cao). Nato Jap. shromáždilo ještě víc přisluhovačů, vznikaly politické strany jako Đại Việt quốc xã, Phụng sự quốc gia, Việt Nam quốc gia độc lập, Nhật-Việt phòng vệ đoàn.

Nedlouho poté Jap. zrušilo dosavadní vládní systém a vytvořilo loutkovou vládu v čele s Trần Trọng Kim, navléklo Bảo Đàie do roucha vladaře.

Jap. měli mnoho metod pro potlačení revoluce. Posílali výhružný dopis Viet Minh, že mají na vybranou: buď se přidají k Jap., nebo jej Jap. zabijí. Jap. dělali nájezdy na všechny bojové oblasti, útočili na revoluč. základny.

491

2. Vrchol „protijaponského odboje za záchranu vlasti“, všeobecné povstání

V noci 9. 3. 1945, kdy došlo k převratu, Stálý UV KS se sešel na sjezdu ve vsi Đình Bảng (Từ Sơn - Bắc Ninh) pod vedením gen. tajemníka Trường Chinhe. Výbor vydal pokyny „Jap. a Fr. se navzájem postřílí a jednání bude naše“. Výbor rozhodl, že Jap. bojuje s F, aby si monopolizovala IČ. Jap. porazí F, ale jen dočasně. Jap. nemá šanci upevnit si vládnoucí pozici v IČ. Stát. převrat způsobil hluboká polit. krizi a vytvořil podmínky pro rychlé a zralé povstání.

Výbor vydal politiku: silné protijap. odboj za záchranu země a vytvořit předpoklady pro všeobecné povstání, změnit podobu propagandy, podobu organizace a přizpůsobit je období před povstáním, aby se co nejvíce lidí zúčastnilo revoluce a povstalo proti autoritám.

Na základě těchto instrukcí KS se vn revoluce změnila v protijap. odboj za záchranu vlasti, v ozbrojený politický boj

492

... proti úřadům, nejsilněji hlavně v Tonkinu.

Ve všech tonkinských základnách se VN Tuyền giải phóng quân a Cứu quốc quân spojili s místním lidem a osvobozovali jednu vesnici po druhé, okres za okresem, oblast... v provinciích Cao Bằng, Bắc Cạn, Lạng Sơn, Thái Nguyên, Tuyên Quang.

V Bắc Giang lid osvobodil mnoho vesnic. Revoluční vláda skonfiskovala půdu fr. kolonialisty Tartarina a dala ji chudým dělníkům a rodinám spjatým s revolucím. Byly založeny bacgianské gerily.

V Quảng Ngãi revoluční kádři odsouzení do koncentračního tábora Ba Tơ 11. 3. 1945 se právě doslechli o japonském převratu, vzali pušky, zabili nepřítele a založili gerily Ba Tơ. To byla první akce organizovaná KS v Annamu, která se stala těžištěm povstání v Quảng Ngãi a ostatních provinciích J Annamu.

Tisíce členů KS, revolučních kádrů ve vězení Nghĩa Lộ, Sơn La, Hoả Lò (Hà Nội), Buôn Ma Thuột, Hội An (Quảng Nam) využili bojo jap.-fr., zničili věznici a připojili se k akcím.

Celkem povstalo několik desítek miliónů lidí po celé zemi.

493

KS vyhlásila politiku pro masové hnutí na venkově, aby použili sýpky pro vyřešení hladomoru. Následkem toho bylo vypleněno několik stovek jap.-fr. sýpek a několik 100.000 t rýže bylo rozděleno rolníkům. Mnoho stodol se přeměnilo v bojiště. Toto hnutí zabavování rýže se odehrávalo v oblastních základnách, v lesích a horách venkova a rozvinulo se i hnutí ve městech. V mnoha továrnách, podnicích, školách, biografech, na tržištích, nádražích, přístavištích Viet Minh zorganizoval obrovskou propagandu jako smršť.

Ve velkých městech, Saigonu, Hue a hlavně v Hanoji povstali dělníci, inteligence, studenti, učitelé a ostatní pracující třídy --- všude proti Japoncům a jejich posluhovačům.

494

Byla odhalena skutečná tvář loutkové vlády Trần Trọng Kima a projap. polit. stran. Mnoho starostů, místních správců atd. viděli, že revoluce vítězí a snažili se spojit s Viet Miněm, který slíbil předat moc lidu.

Ve dnech 15. až 20. 4. 1945 se sešel stálý UV KS na vojenském revolučním sjezdu Tonkinu v Hiệp Hoà (Bắc Giang) pod vedením gen. tajemníka Trường Chinhe, který řešil konkrétní vojenské otázky, jež byly stanoveny na sjezdu v březnu 1945. Je třeba se připravit na vhodnou příležitost, jednotná síla, rozšířit vojenské a polit. kádry, vytvořit 7 válečných zón po celé zemi.

Výbor rozhodl 15. 5., že VN Cuu quoc quan a VN Tuyen giai phong quan se spojí v jednu Việt Nam Giải phóng quân v Chợ Chu (Thái Nguyên). Pak teprve bude možné založit 7 válečných zón.

Povstání se šířilo. 16. 4. 1945 gen. výbor Viet Minh rozhodl o založení Lidových výborů osvobození tříd (Uỷ ban dân tộc giải phóng các cấp). Ty byly zakládány po celé zemi.

495

V květnu 1945 rudá armáda porazila Němce. HCM odešel z Pắc Bó (Cao Bằng) do Tân Trào (Tuyên Quang). Vybral Tân Trào za velící základnu pro revoluční hnutí v celé zemi. Tam vydal pokyny k přípravám na lidový sjezd. Hned jak byla celá horská oblast Tonkinu osvobozena, sjednotila se v osvobozenou oblast. 4. 6. 1945 byla založena Khu giải phóng Việt Bắc, zahrnovala provincie Cao Bằng, Bắc Cạn, Lạng Sơn, Tuyên Quang, Thái Nguyên, Hà Giang a několik oblastí sousedních provincií Bắc Gianh, Phú Thọ, Yên Bái, Vĩnh Yên. Tân Trào bylo zvoleno za hl. město osvobozené oblasti, byl založen prozatímní výbor osvobozené oblasti a zde se začala uplatňovat politika Viet Minh. Osvobozené oblasti=základny dalšího revolučního boje, vliv na celou zemi.

7. Srpnová revoluce 1945, vznik VDR 2. 9. 1945

1. Japonsko se vzdalo spojencům, příležitost pro povstání

Od konce dubna a poč. května 1945 byla prohra faěistů stále jasnější.

496

9. 8. 1945 N zcela prohrálo válku a rudý armáda začala postupovat proti Jap. Rudá armáda porazila miliónovou armádu jap. v Mandžusku, což ji přimělo, aby se vzdala SSSR a spojencům bezpodmínečně. Skončila válka v Pacifiku i 2. sv. v.

Zabití 1 miliónu nejlepší jap. armády v Kuang Tungu (Quang Đôngu) mělo silný dopad na jap. armádu v IČ. Jap. přisluhovači a Tran Trong Kimova vláda byli zmateni. Dozrála chvíle pro ozbrojené povstání proti vládě.

13. 8. byly v celé zemi zakládány povstalecké výbory, nato „vojenský rozkaz č.1“ vyzval k všeobecnému povstání.

13. – 15. 8. se v Tân Trào konal Celostátní sjezd KS, který rozhodl o celozemském povstání, že vypukne předtím, než GB armáda. Čankajškova armáda vstoupila do IČ a odzbrojila zbytky jap. vojsk a fr. kolonialistů, kteří se nestačili chopit moci.

497

Sjezd dále stanovi důležité otázky vnitřní politiky a zahranič. politky v poč. období po svržení vlády. Po skončení sjezdu KS se konal Lidový sjezd organizovaný gen. výborem Viet Minh ve dnech 16. – 17. 8. 1945, účastnilo se jej přes 60 zástupců všech kruhů, polit. stran, lidových uskupení, národností, náboženství a zahraničních představitelů. Sjezd schváli program všeobecného povstání KS, sjednotil 10 politik Viet Minh, považován za základní politiku revoluce, výbor lidového osvobození jmenoval HCM jako prezidentem, dále rozhodl o státní vlajce a hymně.