S Betulou na Comiciho

Tahle zále�itost u� sice není aktuální, ale vzhledem k tomu, �e je zima a na skalách se toho moc neděje a �e mám navíc koleno v pr..., tak je to asi jediný způsob jak si připomenout lezení.

Léto 2001 mám spojeno s Kamilem Břízou (Betulou Pendulou) Strávili jsme spolu pár dní v Tatrách. Tam mi po výstupu na Ladový �tít „Cestou k slnku“ Betula předvedl jak se má horolezec v horách správně stravovat a poté mě seznámil se svým, v�em známým přítelem Démonem.

Betula zahajuje seanci s Démonem

Týden poté jsme ji� byli opět v plné formě a s nad�ením se připojili k Milánovi a P.Kryzemu, kteří měli namířeno na Supediretisimu na Tre Cime di Lavaredo.Nám bylo celkem jedno jakou cestu polezeme, ale uva�ovali jsme o Dibonově hraně (tu nám doporučoval Standa Tutka) a podobných lehčích cestách.

Ná� program se konkretizoval během cesty na jih díky Milánove morální podpoře a Pavlově způsobu jízdy..., prostě jsme nabyli dojmu, �e jsme skoro mistři světa a �e se nám nemů�e nic stát. Proč se tedy „prdět“ v lehkých cestách, kdy� si mů�eme prásknout Comiciho. A bylo rozhodnuto...

V sobotu 28.7.2001 jsme se ocitli pod severní stěnou. Miláno s Pavlem se do Superdiretky pustili o pár minutek dříve, ale my jsme jejich vý�kový náskok rychle smazali. Nastup do Comiciho začíná toti� dvěma délkama lehčím terénem. S lanem jsme začali od 3. délky a stři�ba mě do ní poslala jako prvního. Lezení v�ak začalo délkou následující... Betula během prvních kroků pochopil, �e nemá cenu zbytečně plýtvat silami ve snaze o čistý přelez a uchýlil se k A-variantě (artificial).Pověsti o dobrém ji�tění nelhaly... cesta je suprově vyskobovaná a i posera mého kalibru se v ní cítí bezpečně. Nejtě��í se zdála délka, podle nákresu asi sedmá, která začíná kratkým traverzem a stěnkou za 7 a pak pokračuje koutkem asi za 6+ s nepříjemným krokem ke �tandu. Tady to skutečně skoby jistili.

Topo Comiciho cesty

Betula v první tě�ké délce. To vlevo je můj blbej prst...

V té chvíli nás dolezla dvojka Němců, zřejmě zku�ených drtičů, proto�e se zdálo �e lezli čistě a hlavně rychle. Následovalo pár délek lehkými, ale hnusnými �laby. Poté jsme se dostali do systému komínů jimi� protékalo poměrně hodně vody (tady jsme pustili Němce dopředu). A aby té vody nebylo málo, zatáhla se obloha a po chvili začalo pr�et. Trochu jsme kopli do vrtule a s vidinou vrcholu začali lézt bez zbytečného zdr�ování. Komín je zakončen jakousi jeskyní, je vidět na nákresu..., kam jsme dorazili na poslední chvíli- začaly toti� padat kroupy a objevily se i první blesky. Betula zřejmě četl nějakou skautskou příručku a při spatření prvního záblesku na obloze začal lehce dramatizovat situaci: „... to vole učiteli, v�echno �elezo dolů... sednem si na lano...ty vole sme v prdeli, my tady chcípneme...“

Pohled z Jeskyně

Skončili jsme asi 3 délky pod vrcholovou policí po ní� se traverzuje celá vě� a� do ji�ní stěny ke slanění. Nad námi bylo sly�et nějaké „UF UF, scheisse Wetter...“ německá hatmatilka i přes na�í jazykovou neznalost dávala jasně najevo �e v jeskyni není zase a� tak �patně. Asi po půl hodině přestalo pr�et, ale proto�e jsme seděli v jeskyni zdálo se nám, �e kape pořád.Pak kolem nás proletělo několik �utrů (známka pohybu po podvrcholové polici) a zaslechli jsme Milána. Právě dolezli a zajímali se jak to vypadá s námi. Pozbírali jsme tedy �elezo, obuli lezečky a Betula se pustil do dal�í délky. Výlez z jeskyně a následný vzdu�ný traverz vlevo nebyl po de�ti, kroupách a chladové terapii moc příjemný. Do závěrečných 2 trojkových délek jsem přemluvil Betulu k vyvádění a vůbec jsem nelitoval (nějak mi ta zima neudělala dobře na ruce a ani důkladné ohmatávání vlastní prdele na �tandu nepomohlo ke zlep�ení lezeckého komfortu).

Traverz po polici mi také rozhodně nepřirostl k srdci... Místy plazení po čtyřech, popř. brouzdání se směsí sněhu a suti nad několikasetmetrovou stěnou nebylo nejpříjemněj�ím zá�itkem. Na ji�ní straně se ji� objevila pě�inka značená mu�íkya vzápětí také �tand na slanění.Dvě délky po laně a pak u� následovala spousta pě�inek a popolézání. Pro případ potřeby jsem vytáhl čelovku (měli jsme jen jednu) a přicvaknul si ji k sedáku.Betula měl nastudovanou sestupovku a tak nás vedl. Během několika minut se setmělo tak, �e ani Betula neviděl na cestu.

„Učiteli ty vole, vyndej čelovku.“ zavelel Betula.

Sáhl jsem k pasu, odvaknul karabinu a nasadil si Petzla na hlavu. Otočil jsem svitilnou a...

„Kurva! Ty vole! Kurva!“

„Co se děje, vole?“ zeptal se muj noční vůdce.

„Sme v prdeli vole, z toho zasranýho francouzskýho Petzla mi vypadla baterie. Kurva!“

„Ty vole, tak to tady chcípneme...“

Ná� postup se znatelně zpomalil. A proto�e u� bylo skutečně hovno vidět, začali jsme uva�ovat co dál. Ja jsem navrhoval někde přespat, ale Betula chtěl pořád dolů. Se svým odhodláním skončil v nějakém �labu, který vede mezi Cimu Grande a Cimu Ovest, kdy� narazil na skalní práh.Navlékli jsme se tedy do v�eho co jsme měli (ve skutečnosti jen pertexove bundy), rozdělili si jedno jablko a usedli ke spánku s lanem pod zadnicí. Kolem půlnoci začalo přituhovat a tal jsem se zeptal Betuly jestli si nechce sednout trochu blí� a opřít se třeba zádama. Bohu�el jsem nebyl pochopen. Betula zamumlal něco o teplou�ích a tak jsme se klepali a� do rána.

Pohled na místo záverečného slanění (vyznačeno červeně)

Kolem 4. hodiny u� bylo docela vidět a k na�emu překvapení jsme slanovací �tand objevili asi 20 metrů od místa na�eho bivaku. Při slanění se u� nic nestalo a ani při zpáteční cestě autem. Nutno poznamenat, �e nás ráno Miláno a Pavlem netrpělivě vyhlí�eli pod sestupem a zjevně je na�e přítomnost uklidnila.

Shrnutí: 27.-28.7.2001

Tre Cime di Lavaredo - Comiciho cesta

Betula –Učitel,

lezeno technicky, volně jen délky za 6 event. 6+

Superdiretisima

Miláno Zedník – Pavel Kryze

Poučení:

1) ...nastupovat do stěny je�tě dříve ne� brzo...

2) ...v komíně a v jeskyni pr�í, i kdy� jinde u� je po de�ti...

3) ...Petzl Zoom je sráč!

4) ...vzít si víc jídla vůbec není blbý...

5) ...Betula, ač hřeje, tak není teplej...